katecheze o mši svaté
kapitoly z knihy R. D. Šimona Polívky Přistoupím k oltáři Božímu
kapitola čtvrtá - Mše svatá-úvod
Budeme nyní postupně procházet všechny části mše svaté, ale na úvod je nezbytné zastavit se u několika skutečností. Snáze pochopíme, proč je to či ono ve mši svaté, když nám budou jasné obecné principy, kterými se bohoslužba řídí.
První, co je důležité mít na zřeteli, je nasměrování bohoslužby. Už samotný název bohoslužba jednoznačně ukazuje, komu se tím obřadem slouží a kterým směrem se tedy obřad bohoslužby ubírá - k Bohu. Proto je zcela mylná představa, že obřad mše svaté musí být nasměrován k lidem. Sloužíme-li Bohu, musíme stát čelem k Němu. U lidí by nás to ani nenapadlo, hovořit k nim, a přitom k nim stát zády. Když vyznáváme, že Bůh je přítomen ve svatostánku, stojíme všichni směrem ke svatostánku - samozřejmě tedy také kněz, který tu bohoslužbu koná. Nejlépe je to vidět při proměňování: kněz pozvedá k nebi obětovaného Krista Pána - v čele je tedy Kristus, za ním kněz jako posvěcený služebník a za ním ostatní přítomní, což krásně naznačují ministranti, kteří v tuto chvíli drží mešní roucho kněze. Tím se navenek ukazuje naše spojení s Kristem. Ministranti zastupují při mši svaté lid, a tak když drží při pozdvihování mešní roucho kněze, který v tu chvíli drží v rukou Pána Ježíše, jasně se tím ukazuje naše spojení s Bohem skrze jediného prostředníka Krista, jenž se nám dává skrze svého služebníka - kněze.
Kněz sice koná obřad mše svaté, ale koná pouze vnější znamení (slova, gesta), ale mši svatou kněz slouží v osobě Kristově. Pokud kněz říká Kristova slova: ,Toto je moje tělo', tak je to tělo Krista a ne kněze. Celá mše svatá je dílem Kristovým, jeho mocí je zpřítomněna jeho oběť z kříže, jeho mocí dochází k přepodstatnění, tedy k proměňování.
Pán Ježíš svojí obětí na kříži smířil lidi s Bohem. On je tedy jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. Aby byl někdo prostředník, musí být spojený s oběma stranami, ale to člověk nedokáže. Člověk se nemůže zbožštit. Ale Bůh se může stát člověkem. Pán Ježíš jako člověk byl schopen trpět (jako Bůh trpět nemůže), ale jako Bůh dal této své oběti nekonečnou hodnotu. Na oběť Pána Ježíše, tedy na Božskou oběť, shlédl Bůh se zalíbením, vždyť je to projev jeho vlastní nekonečné lásky k nám. Kristova oběť podala Božské spravedlnosti plnohodnotnou náhradu za provinění lidí, smířila lidi s Bohem a my tuto oběť podáváme Bohu ve mši svaté. Bůh nám dal tento dokonalý projev své lásky do rukou, abychom mohli stále přijímat jeho milosti potřebné ke spáse.
Musíme proto sloužit mši svatou s co největší možnou uctivostí a důstojností, protože mše svatá je především pro Boha! Je to jeho oběť, kterou On za nás přinesl a nám daroval, a my ji pozvedáme k nebesům jako Boha důstojný dar. Tak jako Bůh přijal Kristovu oběť na kříži, tak ji přijímá také v každé mši svaté. Na kříži se Kristus obětoval Bohu - Bůh se obětoval sám sobě za nás - a dal nám tuto oběť do rukou, abychom mohli Boha dokonale uctívat. Tak jako Bůh shlédl se zalíbením na oběť Kristovu na kříži, tak také shlíží na každou mši svatou. Proto se slouží pravá bohoslužba čelem k Bohu - je to jeho oběť a je pro něho. On ji koná, Jemu je přinášena. On na ni shlíží a také ji přijímá!
Někdy je možné slyšet kritické hlasy, že mše svatá sloužená směrem k Bohu je divadlo. Tito lidé si myslí, že se u oltáře něco předvádí primárně pro ně, ale to vůbec není pravda. To, co se děje na oltáři, se děje pro Boha. Děje se to skrze posvěceného kněze a věřící jsou toho účastni ke svému posvěcení. Ale ten, pro koho je ten obřad konán, je Bůh. Mše svatá je skutečně v jistém smyslu "divadlem či představením", ale pro Boha, a ne pro lidi. Zatímco při divadle pro lidi jsou herci otočeni k lidem, aby je lidé viděli a slyšeli, a vše se odehrává mezi herci a diváky, tak při mši svaté je hlediště jinde - lavice nejsou hlediště. Hledištěm je samo nebe. Mše svatá se odehrává mezi oltářem a nebem. Oltář je jeviště, nebe je hlediště. Lidé mají na této oslavě Boží druhotný podíl: to, co se koná pro Boha, nám přináší posvěcení.
Pravá Bohopocta přináší prospěch také lidem, ale ne ten, že se dobře bavili, předváděli a podobně, kvůli tomu zde nejsme. Pravá bohoslužba je nasměrována k Bohu a lidé se mohou této bohoslužby účastnit a získávat potřebné milosti pro svůj život. V nebi andělé a svatí oslavují Boha, ne sebe. Proto také v pozemské bohoslužbě, která má být té nebeské odleskem, je uctíván a oslavován Bůh.
Oběť mše svaté již nepřináší Bohu Kristus sám jako na kříži, nýbrž přináší ji celá Církev - to znamená Kristus jakožto Hlava Církve a s ním celé tělo Církve - tedy všichni pokřtění žijící v milosti posvěcující. My jakožto údy těla jsme spojeni s Kristem, který je Hlavou Církve. Jestliže Hlava něco dělá, jednotlivých údů se to týká také. Když řekneme celá Církev, tak není to jedna diecéze nebo Církev v jednom státě, ani to nejsou všichni křesťané od papeže dolů - to vše je nejen málo - to by bylo zcela nedostatečné. Celá Církev - to znamená Kristus a ti, kdo jsou s ním spojeni. Církev bez Krista není Církví. Již tedy ne Kristus sám, ale všichni s ním skutečně spojení předkládají Bohu vykupitelskou oběť. Jsme tedy úzce spojeni s tím, co Kristus koná na oltáři. Tím, že Pán Ježíš stále předkládá Bohu svoji oběť přinesenou za nás a my jsme s ním při tom sjednoceni, tím pozvedá k nebi i nás. Pán Ježíš se obětuje jako člověk, ale jako Bůh tuto oběť přijímá! Jestliže jsme s Kristem spojeni - tedy s tím, co on koná na oltáři - pak spolu s touto obětí přijímá také nás. Nás jeho obětí očištěné, nás jeho obětí posvěcené. S tímto musí věřící přistupovat ke mši svaté, chce-li porozumět tomu, co se zde děje, a chce-li z toho mít co největší užitek.