katecheze o mši svaté

kapitoly z knihy R. D. Šimona Polívky Přistoupím k oltáři Božímu

kapitola devátá - Offertorium I

První část mše svaté (od začátku do kréda) slouží jednak k očištění, to jsou především úvodní stupňové modlitby, jednak k poučení ve víře a vzbuzení hlubší zbožnosti. K tomu slouží čtení z Písma svatého a výklad, tedy kázání. Druhá část mše svaté už se bezprostředně týká samotné oběti Pána Ježíše, tato část se proto dělí na obětování, proměňování a přijímání. V obětování se oběť připravuje, při proměňování se oběť bezprostředně koná a ve svatém přijímání se pak oběť dokonává, když přináší své plody v člověku, který zbožně přijímá Tělo Pána Ježíše Krista.

Kněz políbí oltář a obrací se k lidu s výzvou 'Pán s vámi' - 'Dominus vobiscum'. Poté se obrací zpět a po výzvě 'modleme se' - 'oremus' se modlí verš k obětování. Tento verš odráží mešní formulář, to znamená, vztahuje se ke svátku, který Církev slaví, popřípadě k jiné příležitosti (liturgické období, requiem...). Poté kněz odkrývá kalich, který byl až dosud zahalen. Zahalení znamená tajemství. Pokud se nyní kalich odkrývá, znamená to, že svatá tajemství budou vykonána. Svatá tajemství spočívají nejen v obětování Svatému - tedy Bohu, ale i v obětování Svatého - Boha.

Obětujeme Bohu jeho samého, za nás obětovaného, a činíme tak tím nekrvavým způsobem, který opět On sám ustanovil a nám přikázal konat tak, jak to konal On sám. Kdo může říci, že na tom není nic tajemného, pro nás neznámého? Komu je to vše jasné? A běda každému, kdo by o tom byl přesvědčen! Opak je pravdou. Čím více o mši svaté uvažujeme, tím více nám dochází, kolik je zde skutečností, které nelze plně pochopit. Zjišťujeme, jak nás to, co se děje na oltáři, nesmírně přesahuje. Je to logické, vždyť jsou to Božské skutečnosti. A Božské skutečnosti pro nás zůstanou vždy neprobádaným tajemstvím. Proto je ve mši svaté tolik věcí, které na tajemství ukazují - nejen kalich zahalený velem, ale také dým kadidla, zahalující Božské skutečnosti na oltáři, a také ticho. To vše ukazuje, že to, co se děje na oltáři, nás přesahuje a zůstává pro nás tajemstvím. Božským tajemstvím, před kterým se proto s úctou skláníme.

Když kněz odkryl kalich, bere do rukou patenu, na které leží hostie - tedy kousek nekvašeného, pšeničného chleba. V tuto chvíli kněz pohlédne ke kříži, který je na oltáři, čímž je zdůrazněno, že oběť, která se nyní na oltáři připravuje, je jedna jediná, tatáž a stále stejná oběť Pána Ježíše z kříže. Pozvednutí pateny s hostií naznačuje podávání, odevzdání, obětování. K Bohu se pozvedá, protože Bohu se obětuje! Totéž se následně děje také s kalichem vína.

Pán Ježíš tím, že při Poslední večeři užil chléb a víno, zcela dokonale zajistil dvě zásadní věci ve mši svaté: svoji oběť a naši účast na ní. Oběť se děje oddělením Krve od Těla a naše účast spočívá v přijetí Těla Kristova ve svatém přijímání. Jako obětní dar se užívá to, co je následně naším pokrmem. Ovšem my neobětujeme Bohu chléb a víno. Tato oběť by byla Boha naprosto nedůstojná. Při obětování pouze pozvedáme k nebi tyto dary připravené k oběti a pozvedáme je s prosbou o jejich proměnění.

Tím, že se následně chléb stává Tělem Kristovým a víno jeho Krví, tím je zde přítomný sám Pán Ježíš. Již tedy nemáme k dispozici pouze něco z pozemských darů, ale máme k dispozici Krista samotného. A tak už nepozvedáme k nebi chléb a víno, nýbrž Tělo a Krev Pána Ježíše. Tím, že je Tělo oddělené od Krve, se zpřítomňuje jeho oběť na kříži. Podstat chleba byla nahrazena podstatou Těla Kristova a podstata vína podstatou jeho Krve. Avšak to vnější z chleba a vína zůstává nezměněné, a tak se Kristus sám stává naším pokrmem.

Tím máme možnost nejen být účastnými Kristovy oběti tak, že jsme přítomni na mši svaté, ale dostává se nám ovoce této oběti - spojení s Bohem - a to doslova, když můžeme proměněný chléb, tedy Pána Ježíše samotného, přijímat. Z obyčejného chleba a vína se stává proměněné Tělo a Krev Pána Ježíše. Na oltáři je stejně jako na kříži Tělo od Krve oddělené - to znamená obětované - a tento posvátný pokrm mohu z milosti Boží přijímat.

Když toto vše uvážíme, lépe porozumíme slovům Pána Ježíše: "Vpravdě, vpravdě pravím vám: nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti v sobě života. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má (v sobě) život věčný a já ho vzkřísím v den poslední. Neboť tělo mé vpravdě jest pokrm a krev má vpravdě jest nápoj." (Jan 6,54-56) A pokud toto uvážím, budu také usilovat o to být na mši svaté co nejčastěji, budu ji zbožně prožívat a budu dělat vše pro to, abych Pána Ježíše mohl ve svatém přijímání co nejuctivěji přijmout.