katecheze o mši svaté
kapitoly z knihy R. D. Šimona Polívky Přistoupím k oltáři Božímu
kapitola šestá - Stupňové modlitby
Obřad mše svaté se dělí na čtyři části: evangelium, obětování, proměňování a svaté přijímání. To jsou základní části mše svaté, k nimž byly postupně během staletí doplněny obřady vstupní a závěrečné.
Obřad mše svaté začíná pod stupni oltáře, proto se také úvodní modlitby jmenují stupňové. Stupňové modlitby jsou přípravné modlitby ke vzbuzení správného úmyslu a k očištění od všech hříchů. Jako první činíme znamení kříže: 'In nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti. Amen.' - 'Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.' Tím vyznáváme víru v Trojjediného Boha a zároveň vyznáváme, že to, co se bude konat na oltáři, se děje z ustanovení Nejsvětější Trojice, k její cti a chvále a s její pomocí. Znamení kříže je pro věřícího křesťana nesmírně cenné - je výrazem naší víry, je pro nás zdrojem pomáhajících milostí, posilou v životě z víry a ochranou proti úkladům zlých duchů.
Slovo Amen má dvojí význam: staň se - přejeme si, aby nám Bůh udělil, co znamením kříže vyjadřujeme, a zároveň ano - tak jest - potvrzujeme tím svůj úmysl konat oběť mše svaté ke cti a chvále Nejsvětější Trojice. Vidíme, kolik jsme toho již vyjádřili a to jsme udělali pouze znamení kříže, na úplném začátku mše svaté.
Po znamení kříže následuje žalm, který začíná těmi krásnými slovy: 'Introibo ad altare Dei. Ad Deum qui letificat juventutem meam,' - 'Přistoupím k oltáři Božímu. Před Boha, jenž obveseluje mladost mou.' A tato slova se během žalmu několikrát opakují. Je to nejkrásnější vyjádření toho, co se při mši svaté odehrává: Přistoupím k oltáři - bude se tedy konat oběť (na oltáři se nic jiného nekoná). Přistoupím k oltáři Božímu - bude se konat Božská oběť - ta, kterou za nás přinesl Pán Ježíš na kříži. Přistoupím k Bohu, který obveseluje mladost mou. To je hluboké vyjádření toho, co je výsledkem této oběti - očištění a posvěcení člověka. Právě posvěcení, tedy omilostnění, je často nazýváno mladostí oproti starobě hříchu.
Mladost spočívá v přijetí milosti posvěcující ve křtu. A tato mladost, toto posvěcení, se ve mši svaté a ve svatém přijímání upevňuje a rozšiřuje. To odpovídá tomu, co říká apoštol Pavel: "Proto neklesáme na mysli, nýbrž ačkoli vnější člověk náš se hubí, přece člověk náš vnitřní se obnovuje den ode dne." (2Kor 4,16) Toto znamená ono: 'před Boha, jenž obveseluje mladost mou,' znovu a znovu upevnění milosti posvěcující v duši člověka. Každé přijetí milosti činí duši krásnou, mladou, zdravou a svěží, proto se tato slova mohou modlit, a vždy také modlili, i staří kněží. Zde se nejedná o biologický věk. Právě na starých kněžích bylo vidět čerstvost, tedy mladost posvěcené duše navzdory chátrajícímu tělu.
Ovšem zdroj těchto milostí - oběť Krista - je tak posvátná věc, že k ní není možné přistoupit bez přípravy, bez očištění. Proto v žalmu prosí kněz o Boží pomoc a ochranu: 'Ty jsi, Bože, síla má! Sešli světlo své a pravdu svou; ty mě povedou a dovedou k svaté hoře tvé a do stánků tvých.' Kněz vyslovuje tato slova s vědomím vlastní slabosti a nedokonalosti, a proto ihned po žalmu vyznává: 'Pomoc naše ve jménu Páně. Jenž učinil nebe i zemi.' Poté se kněz hluboce uklání a říká všeobecné vyznání hříchů: confiteor, v němž se vyznává všemohoucímu Bohu, Panně Marii a všem svatým, že zhřešil myšlením, řečí i skutkem, a přiznává, že se tak stalo jeho vinou: 'mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa' - 'mou vinou, mou vinou, mou největší vinou'; a prosí opět všemohoucího Boha, Pannu Marii, všechny svaté a věřící, aby se za něj u Boha modlili.
Po tomto vyznání již kněz vystupuje k oltáři. Oltářní stupně symbolizují tři vlité ctnosti: víru, naději a lásku, a také symbolizují horu Kalvárii, na které byla oběť Pána Ježíše přinesena. Avšak právě tento výstup k vyšším hodnotám upozorňuje kněze na jeho slabost, a proto stále prosí o odpuštění hříchů a při výstupu k oltáři říká: 'Sejmi z nás, prosíme, Pane, nepravosti naše, abychom hodni byli do Svatyně svatých s čistou vejíti myslí. Skrze Krista, Pána našeho. Amen.' V oltáři jsou uloženy ostatky svatých, oltář je místo svaté, oběť mše svaté nazýváme nejsvětější - a tak kněz pokorně prosí, aby byl očištěn., když přistupuje ke svatým skutečnostem. Hned nato políbí oltář, tím uctí ostatky svatých, a prosí, aby mu na přímluvu svatých, jejichž ostatky jsou v oltáři uloženy, i na přímluvu všech svatých byly odpuštěny hříchy.
Vidíme tedy, na co Církev klade důraz při úvodu mše svaté: na očištění od hříchů, aby se kněz i věřící mohli s užitkem účastnit svatých skutečností, které jsou zdrojem oblažujících a zmlazujících milostí pro naši duši. Přistoupím k oltáři Božímu: před Boha, jenž obveseluje mladost mou.