katecheze o mši svaté

kapitoly z knihy R. D. Šimona Polívky Přistoupím k oltáři Božímu

kapitola dvanáctá - Orate fratres, Secreta, Preface, Santus

V minulých katechezích jsme prošli modlitby a úkony, které se konají při obětování, a skončili jsme tím, co je obsaženo v poslední modlitbě obětování: mše svatá je přinášena k oslavě Boží, ke cti Panny Marie a svatých a ke spáse nás lidí.

Po této modlitbě se kněz obrací k lidu s výzvou: 'Oráte frátrés...' - 'Modlete se, bratři, aby moje i vaše oběť příjemnou se stala u Boha, Otce všemohoucího.' Je to výzva přítomným k modlitbě, protože se již blíží nejdůležitější části mše svaté. Při této modlitbě se kněz jakoby točí dokola, to znamená: otočí se k lidem, ale neobrací se zpět, nýbrž pokračuje stejným směrem. Důvod je ten, že se otáčí zpět k misálu, který je již v tu dobu na levé straně. Výjimkou je mše svatá před vystavenou Nejsvětější Svátostí. Zde se kněz neotáčí dokola, aby se neotočil zády k Pánu Ježíši. Ustoupí tedy trochu bokem a pak se zase vrací zpět. Po této výzvě už se kněz k lidu neobrací až do svatého přijímání.

Ve výzvě zaznívá oslovení bratři - frátrés. To se netýká pouze mužů nebo chlapců, nýbrž všech přítomných bez rozdílu. Svatý Pavel ve svých listech oslovuje slovem bratři celé církevní obce, tudíž tím myslí samozřejmě muže i ženy, jednoduše všechny. Není proto zapotřebí k tomuto oslovení cokoli přidávat. Tato výzva i následující odpověď lidu jsou velice významné. Kněz říká: 'Modlete se, ... aby moje i vaše oběť příjemnou se stala...' Z toho je zcela zřejmé, že účast na mši svaté je u kněze i u lidu jiná. Kněz tuto oběť koná v osobě a mocí samotného Krista a lid se k této oběti připojuje. Kdyby také přítomní věřící přinášeli oběť stejně jako kněz, pak by v této výzvě muselo zaznít: aby se naše oběť zalíbila Bohu. Zde je však jasně ukázáno, že mešní oběť je přinášena pouze skrze kněze, a věřící se k ní zbožně připojují. Shromážděný lid nezastupuje Krista a není prostředníkem mezi sebou a Bohem (Pius XII., encyklika Mediator Dei).

Také odpověď na tuto výzvu je velice významná: 'Nechť přijme pán oběť z rukou tvých...', tedy sami věřící vyslovují, že oběť je přinášena skrze kněze. A oběť má být přijata ke chvále a slávě Boží, k užitku přítomných lidí i celé Církve. Znovu se tu zdůrazňuje, že mše svatá je přinášena za celou Církev, ale zvláště jsou jmenováni ti, kdo jsou na mši svaté osobně účastni. Jiný užitek přináší mše svatá věřícímu, který na ní není účastný, a jiný - mnohem větší - tomu, kdo je na mši svaté zbožně přítomen. Mnozí svatí dokonce zdůrazňovali, že zbožná účast na mši svaté za života na zemi je pro nás větším přínosem, než když za nás někdo nechá sloužit mši svatou po naší smrti. Uvažte často tuto moudrost a zdůrazněte ji také těm, kteří ji neznají. Kdo ví, zda za nás někdo dá po naší smrti sloužit mši svatou. Před Božím soudem nám každá úmyslně zanedbaná mše svatá bude velice scházet.

Pak se kněz potichu modlí 'tichou modlitbu' (Secreta), která je obsahově spojena s modlitbou úvodní i závěrečnou a vztahuje se k přípravě oběti. Například na Tři krále prosí tato modlitba: 'Na dary své Církve, prosíme, Pane, milostivě pohlédni, jimiž ne již zlato, kadidlo a myrha se podává, nýbrž to, co těmito dary se znázorňuje, obětuje a přijímá, Ježíš Kristus, Syn tvůj, Pán náš...'

U této modlitby pronášené tiše pak říká kněz nahlas pouze její závěr: 'per omnia saecula saeculorum' - 'po všechny věky věků' a následuje tak zvaná Preface - to znamená předmluva - tedy úvod k mešnímu kánonu. Také Preface je obsahově spojena se svátkem, který se slaví. Jiná je o Vánocích, o Velikonocích, o Panně Marii atd. Preface je chvalozpěv Bohu za jeho dobrotu, za jeho milosti, které nám ve mši svaté dává. Na začátku je krásný dialog kněze a věřících: kněz vybízí k modlitbě: 'Dominus vobiscum' a lid odpovídá 'Et cum spiritu tuo'. Pak kněz zvedá ruce jako povzbuzení k povznesení se k Bohu a říká: 'Sursum corda.' - 'Vzhůru srdce.' Nyní budou následovat svatá Boží tajemství, je tedy třeba se povznést myslí k Bohu. Proto lidé odpovídají: 'Habemus ad Dominum.' - 'Máme je u Hospodina.' Kéž by si to věřící vždy uvědomovali - kde je jejich srdce, tedy co je pro ně důležité!

Kněz pokračuje: 'Gratias agamus Domino, Deo nostro.' - 'Díky vzdejme Hospodinu, Bohu svému.' Tato výzva zde má své nezastupitelné místo: cokoli Bohu nabízet pouze z našeho světa je Boha nedůstojné, avšak právě se připravuje zpřítomnění Kristovy oběti, která je obětí chvály, proseb a díků. Takže nemůžeme Boha více oslavit, lépe mu poděkovat a jej prosit než sloužením mše svaté a účastí na ní. Je to to nejlepší, je to jediný Boha hodný dar, proto tedy 'Dignum et iustum est' - 'Hodno a spravedlivo jest.'

Na tento dialog kněz navazuje a modlí se: 'Věru hodno a spravedlivo jest, slušno a spasitelno, abychom ti vždy a všude díky vzdávali, Hospodine svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože...' a po tomto úvodu následuje chvála za konkrétní skutečnosti, které Bůh pro nás učinil: za Boží příchod na svět, za slavné Zmrtvýchvstání, seslání Ducha Svatého, vyvolení Panny Marie atd. Každá preface končí zdůrazněním, že všechno to, co je oslavováno, plyne z vykupitelského díla Pána Ježíše. Preface říkají: 'Skrze něhož velebnost tvou chválí Andělé, koří se Panstva, chvějí se Mocnosti, nebesa a nebeské Síly, i svatí Serafové společným plesáním oslavují; s nimiž rač, prosíme, připustiti i hlasy naše, kteřížto u pokorném vyznávání pravíme:' a nyní následuje chvalozpěv Sanctus (Svatý).

První část je vzata z proroka Izajáše, který viděl anděly před Božím trůnem, kteří zpívali tento chvalozpěv. Je to tedy oslava Boží vznešenosti. Proto se také kněz při této modlitbě sklání. Druhá část je vzata z mesiánského žalmu, který zpívali lidé doprovázející Pána Ježíše při vjezdu do Jeruzaléma: 'Benedictus, qui venit in nomine Domini. Hosanna in excelsis.' - 'Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.' Je to oslava Pána Ježíše, který k nám při mši svaté přichází. Avšak dobře víme, že se slavné hosanna později změnilo na ukřižuj. Pamatujme na to, když tato slova zaznívají, aby pro nás byla výzvou ke zbožnému prožívání následujících okamžiků mše svaté, kdy sám Pán Ježíš sestoupí na náš oltář a ve svatém přijímání se pak stane naším pokrmem.