katecheze o mši svaté
kapitoly z knihy R. D. Šimona Polívky Přistoupím k oltáři Božímu
kapitola první - Zpřítomnění
Zpřítomnění je v souvislosti se mší svatou jednou z nejdůležitějších skutečností. Mše svatá je oběť našeho Pána Ježíše Krista, a proto ji nemůže vykonávat nikdo jiný. To už by byla činnost někoho jiného, ale ať by dělal, kdo chce, co chce, nemohlo by to v plnosti zadostiučinit za hříchy všech lidí. Pán Ježíš věděl, jak velice budeme potřebovat jeho pomoc k životu podle Evangelia, a tak nejen přinesl spasitelnou oběť jakožto zadostiučinění za hříchy lidí, nýbrž nám dává jako trvalou posilu možnost brát stále nové a nové plody z této jeho oběti, když se účastníme mše svaté, a především když přistupujeme ke svatému přijímání.
Mše svatá je tedy ta jedna jediná oběť Pána Ježíše! Ve mši svaté stojíme pod křížem! Spíše klečíme! Je to stále jedna a tatáž oběť, nikoli znovu a znovu konaná, nýbrž stále jedna a tatáž oběť z kříže na našem oltáři zpřítomňovaná. Neděje se tu tedy nic nového. Každé sloužení mše svaté je další a další zpřítomnění oběti Pána Ježíše, nikoli další její opakování! Kristova oběť má nekonečnou cenu, a proto se nemusí opakovat! Co se opakuje, je přenesení této Kristovy oběti v prostoru a čase na náš oltář. Opakuje se tedy zpřítomnění, avšak přenáší se, tedy zpřítomňuje, pouze jedna jediná oběť z kříže, kterou Pán Ježíš přinesl na Velký pátek, a přináší se tím způsobem, jak ji On sám vykonal při Poslední večeři na Zelený čtvrtek. Oběť je jedna jediná a ta se stále zpřítomňuje na našich oltářích. Nekoná se jiná oběť ani se Kristova oběť neopakuje - ta zůstává jedna. Jediná a jedinečná!
Zpřítomnit - tedy přenést na náš oltář v prostoru a čase - je možno proto, že Kristus Pán je ten, kdo koná toto zpřítomnění své oběti. Kněz sám neumí proměnit chléb a víno v Kristovo Tělo a jeho Krev. Pán Ježíš sám koná toto dílo své Božské lásky a moci. Kněz pouze propůjčuje Pánu Ježíši svůj hlas, aby On sám mohl spojit náš oltář s večeřadlem, kde se slavila Poslední večeře, a s křížem, kde Pán Ježíš svoji oběť vykonal. My pouze pokorně plníme Kristův příkaz z večeřadla: "To konejte na mou památku." My konáme svátostné znamení, tedy to vnější: bereme chléb a víno, pronášíme stejná slova, ale svou mocí vše zaštiťuje Pán Ježíš. On dává svou moc tomu, co my zde činíme z jeho příkazu. Je to Jeho dílo!
Avšak Pán Ježíš chtěl, abychom na jeho díle, na jeho oběti, měli účast také my. To proto, aby nám mohla co nejvíce prospět ke spáse. Z toho důvodu bere Kristus nás slabé za své spolupracovníky, proto se nám svěřuje do rukou. To pak ale také znamená, že zpřítomněná oběť Kristova na našem oltáři je z Boží vůle také naším dílem, přestože On zůstává tím hlavním, kdo ji koná. Máme bezprostřední účast na přímém Božském působení, na jeho díle, a podle toho také musí naše spoluúčast vypadat! Spolupracujeme s Bohem - a On s námi - je tedy nutné, abychom s úctou přistupovali ke mši svaté, jako bychom stáli pod křížem. Je třeba se v duchu připojovat k obětovaným a k Bohu pozvedaným darům, a pak Krista Pána pokorně přijmout ve svatém přijímání.