Věřím v moudrost katolických žen

V Motu proprio "Spiritus Domini" z 10. ledna 2021 stanovuje papež František, že služby lektorátu a akolytátu jsou napříště otevřeny ženám.

Nechci se pouštět do disputací, na které ani teologicky, ani zkušenostně nemám. Konstatuji jen, že jsem zaražen. Vždy jsem se domníval, že výjimky jsou od toho, aby reagovaly v daném čase a na daném místě na konkrétní problém, a byly po zjištění, že problém neřeší, zrušeny, nikoli oficiálně legalizovány. Chci se proto pozastavit nad některými "vysvětlujícími" reakcemi, které mi, Bohu žel, nabídla media a sociální sítě. Mnohé z nich jsou dokonce z úst absolventů teologických fakult, či dokonce kněží.

"vysvětlení" A: "Prvotní církev udělovala ženám nejen tato nižší svěcení, ale dokonce i jáhenská!"

Autor citátu zapomněl dodat, že ze zachovaných pramenů zdá se plynout, že tyto ženy nesloužily u oltáře, ale svůj diakonát zřejmě vykonávaly jen mimo Mši svatou ve službě ostatním ženám. Jistá další specifika u žen zasvěcených s věčnými řeholními sliby jsou, domnívám se, již zcela irelevantní.

"vysvětlení" B: "Na celé řadě míst je to dlouhodobě obvyklá praxe, Motu proprio tuto praxi jen oficiálně potvrzuje."

Zde lze jistě v první části souhlasit. Praxí to je již leckde a dlouho. Maně si v této souvislosti vzpomínám na spor s jedním přítelem-hudebníkem, který mermomocí chtěl provést své předvánoční vystoupení v presbyteriu a nikoli před ním, neboť "na něj budou lidé lépe vidět" a nechápal, že jej do presbytáře odmítám vpustit. Argumentoval tím, že to tak je možné vždy a všude jinde, dokonce i v televizních přenosech koncertů z jiných kostelů. Ve sporu jsem nakonec zvítězil já, ale silou (chraň Bůh, že by fyzickou!). Nezabral totiž ani můj protiargument, že jezdí-li přes naši obec 80% řidičů osmdesátkou a výše, tak to neznamená, že padesátka v obci neplatí, nýbrž že dotyční piráti by měli být potrestáni, či by jim mělo být alespoň domluveno, aby tak více nečinili, a nikoli že my ostatní proto začneme jezdit také stovkou. V souvislosti s aktuálním Motu proprio už jen dodám, že v jeho duchu by novela vyhlášky o silničním provozu mohla tuto "rozšířenou a letitou praxi" již jen "oficiálně potvrdit" a povolit v obci stotřicet.

Liturgie je dnes plna výjimek, které plynou ze stavu církve a víry, která není žita, ale konzumována, a u mnoha z nich již mnozí ani netuší, že výjimkami jsou. Nižší svěcení byla zrušena, kněží a jejich služebníků u oltáře, kteří nota bene k této službě nejsou ani ustanovováni, natož pověřováni, je poskrovnu, o jáhnech ani nemluvě. Výjimka je však výjimkou proto, aby byla využívána ve skutečně výjimečných případech, kdy není zbytí. Takové situace zcela jistě mohou nastat a nastávají, a zde mají výjimky své opodstatnění. Nicméně jejich vědomé či již dokonce i nevědomé nadužívání nemůže být důvodem k jejich obecné legalizaci.

"vysvětlení" C: "Je to požadavek doby."

V aktuálním Motu proprio se mj. píše o "požadavcích doby". Jakoby například reakce II. Vatikánského koncilu na podobné zaklínadlo "požadavků doby", přetavena chtě-nechtě v Novus Ordo, přivedla zástupy nových katolíků, jakoby se víra těch stávajících žádoucně prohlubovala a rostla, jakoby liturgie našla nové vyjádření jejího tajemství a krásy v objetí s novými zbožnými kněžími a jáhny, jakoby Církev svatá rozkvétala...

Snažím se raději neslyšet "požadavky doby". Snažím se slyšet jen ten jeden jediný požadavek, v kterém je i ona doba, ať taková či maková, zahrnuta. A věřím v moudrost katolických žen...